Draci, kteří se vyznali v bylinkách, věděli, že pokud sní zvláštní rostlinu zvanou spánkomláz, budou spát sto let. Přesně to náhodou zjistil Servác, prostřední hlava tříhlavého draka, jež byla neustále šikanována z obou stran hlavou Pankrácem a Bonifácem, jelikož všechny tři hlavy byly součástí jednoho tříhlavého draka. Servác se rozhodl, že druhé dvě mlsné hlavy naláká na jahody v místech, kde spánkomláz rostl, aby měl od jejich neustálých připomínek pokoj.

Teď Pankrác a Bonifác spali položení na trávě, na nozdrách rozmačkané jahody a hlasitě odfukovali ze spánku síru a jiskry. Pankrác se ze spánku olizoval, Bonifác usmíval. Servác, který si dal pozor, aby spánkomláz nesnědl, si zdříml jenom na chvíli a teď pozoroval druhé dvě hlavy, jak blaženě spí. Užíval si ticho bez neustálých připomínek druhých hlav a těšil se, že mu sto dalších let nebude těžko, protože bude moct jíst jenom ovoce a zeleninu. Zhluboka zívl a chtěl vstát. Ale co to? Tělo se nechce pořádně hýbat! Dvě těžké spící hlavy ho stahují na zem! Servác zkusil udělat krok velkou dračí nohou, ale posunul se jenom o dva centimetry.

„Copak tady budu muset čekat sto let, než se ti mamlasi probudí?“ bručel si nespokojeně pod nozdry a rozhlížel se kolem. Skála, jeskyně, spousta trávy s rozmačkanými jahodami, stromy, hromada prkének, kterou tam dřevaři nechali po kácení… Počkat, hromada prken? Servác dostal nápad.

Horko těžko si vzpomněl na zápisky Dračího kutila, co četl loni v zimě, o tom, jak udělat pěknou poličku z prkének. Centimetr po centimetru se přiblížil k prknům a pomocí horkého jazyka od ohně si nařezal dřívka, jaká potřeboval. Čím je pospojuje? V Dračím kutilovi navrhovali prkénka pospojovat šroubky, ale Servác tady žádné neměl. Chytrého Serváce napadlo, že by mohl na koncích prken vyříznout otvory – na některých po stranách, na některých uprostřed, a potom do sebe prkna hezky zapadnou. Servác pracoval s nadšením. Bonifác s Pankrácem občas vyfoukli ze spaní jiskry a oheň, takže mu asi tak půlku prkének spálili, ale Servác byl trpělivý.

Konečně měl hotové dvě pěkné poličky, na které mohl druhé dvě dračí hlavy položit. Slunce už se klonilo k západu a na trávu padala rosa, protože bylo léto a navíc pěkné počasí. Servác opřel Pankráce a Bonifáce o poličky a radostně vykročil. Jenomže místo aby jedním krokem ušel pět metrů, jako každý velký drak, když pořádně natáhne nohy, zakopl a spadl na hlavu, protože ho brzdily poličky, o které byly opřené spící dračí hlavy. Posadil se do trávy a smutně koukal na poličky se spícími hlavami. Za ním se ozval hluk, jak se ze skály dolů kutálel velký balvan, o který předtím zakopl. Vtom ho to napadlo. Přidělá jim kolečka! Nelenil a jazykem vyřezal ze zbylých prken kolečka, která přidělal k poličkám. Byla sice trochu šišatá, protože se mu nepodařilo vyříznout přesný kruh, ale i tak se dala k poličkám přidělat a udělat tak z nich pěkná vozítka.

Servác měl vyhráno. Teď už se se spícími hlavami mohl dostat úplně všude. A pokud si nějaký drak koupil srpnové číslo Dračího kutila, dozvěděl se, jak sestrojit pohodlné vozítko pro spící hlavy jenom z hromady najitých prken.