Po oslavách Slunovratu, nebo jak vy říkáte - Vánocích, začíná vždycky pro malý draky znova škola. To koukáte, co. I draci musí chodit do školy. Malí lidi se tomu dycky diví a nechápou, že i my umíme číst.
Takže dyž sem byl eště malej drak, tak zatímco rodiče - draci se vždycky s velkým zíváním vraceli do svých pelíšků minimálně do jara, my malí draci sme museli šupajdit do školy. A museli sme chodit po nohách, protože kdybysme lítali, tak bysme si mohli odřít křídla. Ale já sem nikdy neviděl tak hloupýho malýho draka, že by si byl odřel křídla, dyž letěl. Takže sme se stejnak dycky proletěli.
Ve škole to v zimě to byla nuda, to je pro malý draky i lidi stejný. Strašně ospalej drakučitel nebo drakučitelka mezi zíváním mumlali poučky o rostlinách, co jako můžem a nemůžem sežrat, o čtení, o stavbě těla draků a podobně. Zrovna sme si měli prohlížet atlas rostlin, dyž mi Belasir, kterej seděl vedle mě a hrozně se zrovna nudil, nenápadně foukl jiskru na stránku s třezalkou, takže text o tom, že si z ní máme dělat olej na rány, zčernal a zmizel. Normálně bysem mu aspoň šláp plnou vahou na nohu, ale všim sem si, že drakučitelka začíná nad atlasem dřímat a Kurdaran v první lavici taky.
Nevím, esli malý lidi maj ve třídě taky šprty jako my draci, ale Kurdaran byl největší šprt šprtů. Seděl v první lavici, měl tři hlavy, čehož hodně využíval a rád žaloval drakučitelům na ostatní malý draky. Když se jedna hlava soustředila na výklad, druhá hlava načuhovala drakučitelce do poznámek, aby si je zapamatovala a třetí hlava špehovala, kdo nedává pozor a hned vehementně žalovala. No a ten den zrovna byly Kurdaranovy všechny tři hlavy ospalé a tak po vzoru drakučitelky dřímaly na stolečku.
“Pss” zasyčel sem na Belasira, kterej se divil, že mu nešlapu na nohu a chtěl mi spálit i stránku se smetankou lékařskou. Už plazil jazyk, tak jsem ho honem přerušil.
“Šprťák dříme, měli bysme ho zkoulovat a vyválet ve sněhu,”zašeptal sem mu.
Belasirovi blejsklo v očích. Hned se naklonil ke všem okolo, a pošeptal jim náš plán.
Všichni se začli otáčet po Kurdaranových třech hlavách s vítězoslavnýma úsměvama. Konečně mu oplatíme všechno to žalování! Konečně ho zkoulujem! Tolikrát sme se ho snažili zkoulovat, jenomže tři hlavy vždycky spálily sněhové koule dřív, než se ho stačily dotknout. To není vůbec fér, že se narodil s třema hlavama a eště navíc je to šprt.
Všichni malý draci a dračice sme se zvedli a nenápadně sme se plížili ke Kurdranovi. Domluvili sme se, já s Belasirem sme nesli židličku, na který seděl, a spoludraci Haloran a Merenin stoleček, na kterým odfukovaly tři hlavy. Přenesli sme ho do největší závěje a tam sme ho vyklopili. Zahodili sme stoleček a židličku a začali dělat sněhový koule.
To se ví, Kurdaran se hned vzbudil a začal se vztekat a všechny dři hlavy okolo sebe plivaly oheň. Hned utíkal za drakučitelkou žalovat, a zatímco jedna hlava žalovala, druhé dvě se dohadovaly o tom, kdo všechno na něj házel koule. Nakonec se shodly, že všichni, což ostatně byla pravda.
Drakučitelka rozespale zívla: “Za trest všichni kromě Kurdarana vypracujou referát na rostliny, který vám teď nadiktuju.” A postupně začala říkat čísla stránek jednotlivým malým drakům a dračicím. Na mě samozřejmě vyšla ta, co mi Belasir spálil. Cestou domů sem se mu pomstil pěknou koulovačkou.
Drakučitelka se diktováním úkolů probrala úplně a kromě trestu na nás i žalovala rodičům. A protože na nás měl vždycky Kurdaran spadeno, všechno svedl na mě s Belasirem. Zase sme měli spolu zakázáno kamarádit. Vzpomněli sme si, jak Kurdaran žuchl do závěje i se židličkou a začli sme se hrozně smát, takže sme eště od rodičů dostali výprask. Ale stálo to za to. Příště bych hodil víc koulí na tu užalovanou hlavu.